Fyzikální aspekty laserové stimulace osiva

Laser je zdroj záření (světla), které se vyznačuje obvykle úzkou, přesně definovanou spektrální šířkou (monochromatičnost), malou divergencí (rozbíhavostí) svazku a vysokou hustotou záření.

Historicky byly první lasery s plynným aktivním prostředím (konstrukční prvek laseru, ve kterém je generován svazek laseru se svými specifickými vlastnostmi). To určuje vlastnosti generovaného záření (např. He-Ne laser, s vlnovou délkou 632,8 nm z roku 1980 měl konstrukční délku 2 metry a výkon 70 mW. Nevýhodou takových typů laserů je velká konstrukční délka a citlivost na vlivy vnějšího prostředí. Tyto lasery mají pořád využití pro některé vlastnosti především v metrologii. Vývoj laserů šel cestou rozvoje různých aktivních prostředí laserů, plynných, organických a pevnolátkových. To rozšířilo spektrum dostupných vlnových délek od nejkratších rentgenových až po infračervené. Současně se rozšířil i dostupný výkon laserů a s jejich hromadnou výrobou mnohonásobně klesla jejich cena. Soubor těchto faktorů otevřel prostor pro oživení aplikací laserové stimulace v rostlinné výrobě.

Základem úspěchu pro využití laseru v zemědělské výrobě je použití vhodné vlnové délky, stimulační expozice, intenzity laserového svazku a rovnoměrná aplikace záření. Experimenty ukazují, že pro různé plodiny jsou účinné různé vlnové délky a různé expozice, přičemž rovnoměrnost aplikace zvolené stimulační dávky je zásadním faktorem její reprodukovatelnosti.

Kompletní dokument v PDF najdete ZDE